Obec Heřmanov leží uprostřed trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří obce Moravec, Křižanov a Osová, v dnešním okrese Žďár nad Sázavou. Všechny tato tři místa byla kdysi díly feudální vrchnosti, které měli patronát nad heřmanovskou farností, jejíž osady byly na jejich území. Vesnice leží v dolíku v nadmořské výšce 585 m (kostel) severně nad rybníkem. Tvoří širokou náves, na sever rozšířenou, na jih zúženou a má různě roztroušené domy, z nichž staré štítem, nové průčelím jsou obráceny na náves.
Až do třetí čtvrtiny 19. století se Heřmanov úředně jmenoval Hermannschlad-Hermašlak. Název vypovídá o původu vsi a době jejího vzniku. Z názvu se dá vyčíst a předpokládat, že ves vznikla s největší pravděpodobností ve 13. století jako kolonizační ves, že její lokátor – zakladatel se jmenoval Hermann (Heřman) a že vznikla na místě vymýceného lesa (Schlag). Doslovný překlad německého názvu obce by byl Heřmanova Paseka. Stejně tak dobře se dá vyčíst z názvu nedalekého Žďárce, že vznikl žďářením, vypalováním lesa a měl slovanské obyvatelstvo. Založení Heřmanova německými kolonisty (řádem německých rytířů), jak se to zdá být dost věrohodné a senzační, nebylo dosud nikdy historickým výzkumem prokázáno a ani prameny doloženo. Pro dobu vzniku obce ve 13. století svědčí i zasvěcení místního kostela sv. Mikuláši neboť kostely v obcích na důležitých obchodních a zemských cestách a stezkách byly zasvěcovány právě tomuto světci, patronu všech obchodníků a cestujících. Rovněž nejstarší patroni sv. Mikuláše pochází ze 12. a 13. století.
První zmínka o Heřmanově je z roku 1349, kdy patřil společně s Březkou a Březkami k Osovskému panství. Majitelem panství byl Jindřich z Osového. Neznámo pak jakým způsobem byl odtud odtržen. Od roku 1437 patřil podle zemských desek k Náměšti nad Oslavou, s níž také sdílel společné osudy. Roku 1437 bratři Václav a Jiří Kravaři nechali náměšťské panství intabulovat v Zemských deskách Matěji Svamberkovi. Heřmanov zůstal od té doby u Náměště a jako Náměšťská enkláva patřil politicky do znojemského kraje, ne do jihlavského. Od roku 1849, kdy byly zřízeny okresy, náležel k okresu Velké Meziřící, kraj jihlavský. Od konce 19. století do Velké Bíteše a od roku 1960 do okresu Žďár nad Sázavou. Společné osudy nesdílel pouze s náměšťským panstvím, ale jako farnosti i s nejbližším okolím, se svými patrony z Moravce, Křižanova a Osového. Osové mělo od konce 18. století stejné majitele jako Náměšť nad Oslavou – hrabata Haukvice (Grafen von Haugwitz).
Patrony Heřmanovy byli Haukvicové až do 1. ledna 1931, kdy se hrabě Jindřich Haukvic (Henrich Graf von Haukwitz) vzdal patronátu výkupem patronátních břemen za Kč 35 000,–.
V obci je dále kulturní dům, pošta, obchod se smíšeným zbožím, požární zbrojnice, hřbitov, základní škola pro 1-4 ročník, pohostinství a obecní úřad. Možnost zaměstnání nabízí zemědělské družstvo (statek a kravín).
Pozůstatkem bývalého lihovaru je vysoký komín, dnes hnízdiště čápů. Obec má relativně dobré autobusové spojení s okolím. Obyvatelé dojíždí do zaměstnání do okolních měst (Velká Bíteš, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou, Brno, Tišnov, Křižanov, Osová Bítýška). Nejbližší vlaková zastávka je v Osové Bítýšce (6 km) a v Křižanově (9 km). Obcí prochází silnice Křižanov – Žďárec u Tišnova – Dolní Loučky – Tišnov. U obce je rozsáhlá chatová a rekreační oblast. Většina chat a chalup slouží individuální rekreaci obyvatel z měst (hlavně z Brna). Velice vyhledávaným cílem mnoha návštěvníků naší obce je Státní přírodní rezervace.
Chráněný přírodní výtvor Heřmanov u Křižanova (plocha 1,89 ha, chráněno od 19. 10. 1979), podcelek Bítešská vrchovina, lom za vsí při silnici na Osovou Bítýškou, světově významné nalezuiště tzv. heřmanovských koulí tvořených minerálem anthofilitem s vložkami flogopitu, vznikly na styku pegmatitu s hadcem. Jedná se o koncentricky zonáýlní čočky až koule o průměru do 10 cm, v jejichž centru se nachází plochá pecka zelenohnědého, hrubě lupenitého flogopitu, okraj heřmanovských koulí je tvořen kolmo k povrchu flogopitové pecky stojícími vlákny stříbřitě šedého antofytu. Mezi flogopitovou peckou a zónou atofylitu bývá někdy tenká celistvá šedozelená vrstvička choritu a montmorillonitu. Povrch koulí pokrývají opět šupinky flogopity, které rovněž vyplňují prostory mezi sousedícími koulemi. Flogopit heřmanovských koulí je částečně přeměněn na hydroflogopit a vermikulit. Tuto biologickou zvláštnost lze obdivovat i v minearologických sbírkách Moravského zemského muza v Brně, v Západomoravském muzeu v Třebíči nebo v Národním muzeu v Praze.
K vyhledávaným cílům nedělních procházek patří i nedaleká Svatá hora (679 m), nejvyšší bod v blízkém i dalekém okolí. Podle staré pověsti se zde také zdržovala blahoslavená Paní Zdislava z nedalekého Křižanova, která zde jako smiletá dívka chtěla začít vést poustevnický život ve zdejších hlubokých a nehostinných lesích. Toto místo s krásnou zdislavskou legendou je předmětem častých návštěv mnoha ctiletů zdislavských a obdivovatelů zdislavského kultu (Bl. Zdislava žila v letech 1220-1252). Jinak je to také místo, které skýtá překrásný pohled a rozhled do blízkého širokého okolí (Křižanovsko, Velkobítešsko, Brněnsko, Bystřicko, Kunštátsko). Milovníci historie mohou ještě navštívit nedalekou samotu Rohy s hájovnou. Pozůstatek zaniklé středověké obce a nedaleké středověké tvrziště Hrádek se zachovalým obranným valem ze 14. století (ukryté v lesích, patrně zničeno za husitských válek).
Pan Josef Machálek vypracoval mapu katastrálního plánu Heřmanova z roku 1835na základě historické předlohy. Sponzorem mapy byli pan Karel Machálek a paní Mgr. Marie Machálek, kteří Obci Heřmanov mapu věnovali. Mapa je v vidění v kanceláři obecního úřadu.